Vládní prohlášení a kompetence NKÚ

Článek prezidenta NKÚ Fr. Dohnala v časopise Parlamentní magazín


Letošní léto bylo ve veřejné správě poznamenáno sestavováním nové vlády a v té souvislosti i přípravou a schválením jejího programového prohlášení. V něm můžeme najít mimo jiné i větu: „Vláda se rovněž zasadí o …. posílení kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k územním samosprávným celků,...“. Tzv. Limská deklarace, mezinárodní standard kontrolních institucí, také věnuje vymezení působnosti kontrolního systému velkou pozornost. A jak dále uvidíme, stávající úprava v České republice má k mezinárodnímu standardu daleko.

V první řadě je však nutné zmínit několik principiálních záležitostí z auditních pojmů, se kterými pracují jednotlivé zákony a doporučení. Nejprve jednotlivé druhy auditu, se kterými se můžeme setkat ve veřejném sektoru.

Auditem správnosti či legality se rozumí prověřování, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy. Při kontrolách legality se provádí též přezkoumání věcné a formální správnosti v rozsahu potřebném pro dosažení cílů kontroly. Kontroly legality přispívají ke zvyšování právního vědomí a k vytváření prostředí, které by zaručovalo, že porušování právních předpisů bude minimalizováno a v případě jeho výskytu bude včas odhaleno. Audit správnosti zahrnuje audit souladu s předpisy, také označovaný jako audit shody, a finanční audit.

Finanční audit je obdobou auditu účetní závěrky v soukromém sektoru. Finančním auditem se rozumí zejména přezkoumání účetní závěrky, přezkoumání systému účetnictví, účetních dokladů, transakcí, dodržování obecně závazných právních předpisů, spolehlivosti vnitřního systému řízení a kontroly a interního auditu. Cílem finančního auditu je umožnit kontrolujícímu zjistit, zda účetní závěrka zobrazuje věrně a poctivě ve všech významných ohledech skutečnosti, které jsou jejím předmětem u kontrolované osoby, a zda testované transakce probíhaly v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Audit výkonnosti nemá dostatečně blízkou obdobu v soukromém sektoru. Audit výkonnosti se zabývá celou škálou vládních aktivit včetně organizačních a správních systémů. Hlavním cílem auditu výkonnosti je poskytovat nezávislé ujištění o hospodárnosti, efektivnosti nebo účelnosti kontrolovaných činností, identifikovat oblasti, kde je výkonnost slabá, a pomoci tak kontrolované osobě k jejímu zlepšení, popřípadě provést srovnání s oblastmi, kde byla zjištěna lepší praxe. Definice hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti můžeme najít v zákoně o finanční kontrole, mezinárodní standard je také popisuje.

Hospodárností se rozumí minimalizace nákladů na zdroje (vstupy) používané na auditovanou činnost se zřetelem na odpovídající kvalitu. Jinak řečeno, použití finančních prostředků, které zajišťuje stanovené výsledky s co nejnižšími náklady při dodržení kvality. Efektivností je myšlen vztah mezi výstupy auditované činnosti (ve formě zboží, služeb či jiných výsledků) a vstupy na tuto činnost vynaloženými. Jinými slovy použití finančních prostředků, kterým se dosáhne co nejlepších výsledků ve srovnání s vynaloženými náklady na jejich dosažení. Účelností je chápán stupeň dosažení cílů a vztah mezi zamýšlenými a skutečnými dopady dané činnosti.

Mezinárodní standard definuje požadavky na vykonávané druhy kontrol. „Tradičním úkolem nejvyšších auditních institucí je provádět audit zákonnosti a správnosti finančního řízení a účetnictví. Kromě tohoto typu auditu, který si i nadále udržuje svou důležitost, existuje další, stejně důležitý typ auditu - audit výkonnosti - který je zaměřený na zkoumání výkonnosti, hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti veřejné správy. Cíle auditu nejvyšší kontrolní instituce - zákonnost, správnost, hospodárnost, efektivnost a účelnost finančního řízení - jsou v podstatě rovnocenné.“

Druhé doporučení mezinárodního standardu se týká požadavku na vymezení základního rozsahu auditních pravomocí v ústavě. „Základní auditní pravomoci nejvyšších kontrolních institucí mají být zakotveny v ústavě, podrobnosti mohou být stanoveny zákonem….Auditu nejvyšších kontrolních institucí mají podléhat veškeré operace s veřejnými prostředky, bez ohledu na to, zda a jakým způsobem se odrážejí v národním rozpočtu. Vyčlenění některých částí finančního řízení z národního rozpočtu nemá vést k vyloučení těchto oblastí z auditu nejvyšší kontrolní instituce.“

A jaká je situace u nás? Ústava ČR zmiňuje pravomoci NKÚ v jediné větě: „Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.“ Je tedy zjevné, že již Ústava zásadním způsobem omezuje kontrolní působnost pouze na státní majetek, který je jen zlomkem majetku veřejného. Zákon o NKÚ pak dále omezuje i typy kontrol: “Při kontrole úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné a hospodárné.“ Podle některých právních názorů tedy NKÚ nemůže vykonávat audit výkonnosti podle mezinárodních standardů, protože nemůže přezkoumat efektivnost.

Nezbývá než doufat, že případné změny v kompetencích Nejvyššího kontrolního úřadu budou směřovat k naplnění mezinárodních standardů a nezůstanou jen u kosmetických úprav. Vládní koalice by k tomu mohla mít dost sil a věřím, že v tomto případě by takové změny mohly podpořit i opoziční strany.

František Dohnal
prezident NKÚ

tisk stránky